V Evropě jsme stále závislí na fosilních palivech. Ta vznikla před milióny let ze zbytků prehistorických pralesů.

 

Působením tlaku se pod zemským povrchem stromy časem přeměnily na rozsáhlá ložiska ropy, zemního plynu a uhlí. Na světě jsme už však z těchto zdrojů polovinu spotřebovali, a za pár desetiletí dojdou definitivně.

 

A proto je životně důležité, aby Evropa rozvinula využívání energetických zdrojů, které se nikdy nevyčerpají: energie slunce, větru, vody a rostlin.

 

 

Energie z obnovitelných zdrojů není ničím novým. Po staletí lidé stavěli domy tak, aby udržely teplo dodávané sluncem. Dřevo se používalo k vytápění a při vaření. S pomocí větru se mlela mouka a vítr poháněl velké plachetnice, na nichž se přepravovali lidé a zboží po celém světě.

 

 

Obnovitelné zdroje energie se nezměnily, technologie jejího využití však rozhodně ano. Moderní větrné turbíny jsou nesmírně výkonné a v současnosti vyrábějí elektřinu pro tisíce domácností v Evropě. Nezpůsobují však emise sloučenin uhlíku, které mají za následek globální oteplování.

 

 

Sluneční energie je také stále důležitější. Solární panely používají fotovoltaické systémy na bázi speciálních druhů křemíku. Ty přeměňují sluneční světlo na elektřinu.

 

 

Tepelná sluneční energie se používá k výrobě tepla a ohřevu vody. Trubky, které vidíš na obrázku, vysoce efektivním způsobem pohlcují sluneční teplo, které potom potrubím putuje do nádrže s vodou.

 

Sluneční energie se dá využít i mnoha dalšími způsoby. Podívej se na naše odkazy a fotogalerii a dozvíš se víc.

 

 

V mnohých evropských zemích, zejména ve Skandinávii, je hlavním zdrojem energie voda. Stavějí se hráze a vznikají přehradní nádrže. Z nich je voda hnána strmým potrubím dolů a pohání turbíny, které vyrábějí elektřinu. Také tento zdroj energie je obnovitelný a nezpůsobuje emise sloučenin uhlíku.

Nejrozmanitější podobu mezi obnovitelnými zdroji energie má biomasa – biologická hmota. Biomasa může pocházet z mnoha zdrojů, např. ze zbytků z lesního hospodářství, z potravinářského odpadu, živočišných odpadů a energetických plodin.

 

 

Přesně jako příroda, která přeměnila prehistorické pralesy na ropu, uhlí a zemní plyn, můžeme díky technologiím přeměnit biomasu na pevná, kapalná nebo plynná paliva.

 

Dřevo, slámu a energetické plodiny např. vrbu nebo ozdobnici (miscanthus) lze spalovat ve speciálních elektrárnách, kde se z nich vyrobí elektřina a teplo.

 

Hnůj, zemědělský a potravinářský odpad se dá přeměnit na bioplyn. Ten se používá k výrobě tepla a elektřiny nebo jako pohonná hmota.

 

 

Z obilovin a cukrové řepy se pomocí fermentace vyrábí bioethanol. Provádí se destilace, která je velmi podobná postupu využívanému při výrobě alkoholických nápojů. Vzniklý ethanol je možné smíchat s benzínem nebo používat ve speciálně upravených motorech.

 

Bionafta se vyrábí z řepky, slunečnice nebo jiných olejnin. Čistý rostlinný olej se míchá s lihem, čímž vzniká ester. Ten se dá použít jako palivo v běžném dieselovém motoru.

 

Při spalování bionafty a bioethanolu v motoru auta samozřejmě vzniká oxid uhličitý. Ale živé rostliny, z nichž palivo vzniklo, oxid uhličitý pohlcují. A proto se biopaliva na globálním oteplování velkou měrou nepodílejí.

 

Pokud tě zajímají biopaliva a další obnovitelné zdroje energie, máme pro tebe naše odkazy, video a fotogalerii.